O životě na vysočině volná pracovní místa do mailové schránky
personální agentura

Jak (ne)mít cíle..

Sdílím úžasné inspirativní video o tom, jak je důležité (ne)mít jasné cíle od moderátorky Adély Banášové. Souhlasím s tím, co je zde řečeno a moje životní zkušenost je stejná v tom, že mám určitý životní záměr, kam směřuji, který bych ale nepřirovnala ke slovíčku „cíl“, tak jak ho my chápeme. Je to jen takový obecný záměr, nějaké směřování, kterou cestou bych se chtěla zhruba ubírat a které oblasti mě opravdu baví. Mě třeba baví práce s lidmi, oblast poradenství, rozvoje, vzdělávání. Během života se tento záměr dost proměňuje, nabíráme nové zkušenosti, informace, velmi ispirující je pro mě setkávání s ostatními lidmi, kteří mě v životě směřují asi nejvíce. Kolikrát stačí jedna informace, věta, kterou mi někdo řekne. V tu chvíli je to přesně to, co jsem potřebovala slyšet, abych se třeba pohnula z místa, něco pochopila. Nechávám se spíše vést životem, jaké situace a projekty mi přijdou do cesty, před těmi potom nezavírám oči, ale realizuji je s plným nasazením.

V personální agentuře jsem pracovala zhruba před 10ti lety při studiu vysoké školy, již tenkrát mě napadlo, že by bylo fajn si otevřít svoji personální agenturu v Třebíči, dál jsem se však nechala vést životem, protože jsem cítila, že chci nejdříve získat zkušenosti v personalistice ve výrobní firmě. Nápad na otevření personální agenturu mě poté na dlouhá léta opustil. Po dlouhých 10ti letech se vynořil znovu a v té době už jsem měla dostatek odvahy, životních zkušenosti a informací na to, abych tento dřívější nápad zrealizovala..  Není to pro mě však cíl, vnímám to jako svoji cestu. Teď mě baví být součástí personální agentury, za nějaký čas už to bude třeba jinak. Tato moje nová zkušenost mi potom ještě přidruženě otevřela ještě další dveře k dalším dříve neplánovaným projektům, které se chystám časem realizovat. Nechávám se tedy vést životem těším se, co bude dál a dál..

Pokud si vytyčíme jasný cíl, tak ano, asi k němu můžeme dojít, ale až k němu dojdeme, tak co potom? Starší lidé často říkají, že už nemají žádný cíl a že už je život nebaví. A právě o tom to je. Když totiž máme vytyčený jasný cíl, tak celou svoji pozornost směřujeme k danému cíli. Cíl si splníme a nastane prázdno. Hledat si rychle další cíl? A co když už nemáme dost síly a energie? A co bude, když tento další cíl dosáhneme? Nepřijde Vám to vysilující? Když však následujeme jenom nějaký obecný záměr a necháváme se vést životem, nemůžeme být podle mě zklamaní. Pořád nám totiž do života vstupují nové informace, nové zkušenosti, noví lidé, kteří nás obohacují a ten náš původní záměr se pořád proměňuje a posouvá dál a dál..  tak nemějme cíle a nechme se vést životem a dělejme jenom to, co nás baví..

 

 

 

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *