O životě na vysočině volná pracovní místa do mailové schránky
personální agentura

Nechci celý život pracovat ve výrobě..

Na základě zajímavých příspěvků na našich FB stránkách, kde se diskutovalo o tom, že firmy hledají pouze uchazeče s praxí (diskuze o praxi), jsem se rozhodla napsat článek o tom, proč je pro firmy důležitá praxe a jak to tedy udělat, abychom se střední školou nezůstali upíchnutí celý život ve výrobě, ale dělali práci, která by nás naplňovala – dejme tomu v administrativě.

Nebudeme si nic nalhávat – není opravdu jednoduché pro uchazeče s jinou či žádnou praxí získat praxi v administrativě, když firmy chtějí zkušené lidi. Proč nám však nedají šanci ukázat, co v nás je? Abychom si na to mohli odpovědět, podívejme se nejdříve na výběrová řízení očima firmy. Firma vypíše pozici, dejme tomu oblíbenou pozici administrativní pracovník. Na takovýto inzerát se nahlásí ze zkušenosti třeba i 30 a více kvalifikovaných i nekvalifikovaných kandidátů. Firma potřebuje schopného a šikovného člověka, který se rychle zapracuje. Čas jsou peníze a pomalým zapracováním se firma přichází o peníze. Jako zaměstnanec jste placení od prvního dne, co do firmy nastoupíte, odvádí se za vás všechny zákonné odvody. Firma se tedy snaží eliminovat riziko, aby přijala do firmy uchazeče, do kterého by investovala čas a peníze a který by se po čase ukázal jako neschopný vykonávat danou práci. Každý zaměstnanec se musí firmě vyplatit, jinak by přece nemělo cenu ho zaměstnávat a platit.

Jak ale firmy zjistí, zda je či není daný člověk vhodný na tuto pozici? Bohužel ani nejlepší personalista nemá rentgenový zrak a nevidí do nás, jací jsme, co všechno umíme a dokážeme. Vraťme se k našemu příkladu výběrového řízení na pozici administativního pracovníka, ať si vše názorně vysvětlíme. Na inzerát se přihlásilo 30 lidí a není v časových možnostech personalistů se každým člověkem potkat osobně a dát mu příležitost se ve firmě prezentovat. To by zabralo tak 30 schůzek po ca. 1 hodině a na to není ve firmách časový prostor. I v případě, že by si firma dala tu práci a pozvala všechny uchazeče, tak pravdou je, že v jedné hodině rozhovoru s uchazečem by ani nejzkušenější personalista nebyl schopen se dozvědět o daném kandidátovi všechno, obzvlášť o jeho schopnostech, které nemůže doložit žádnou praxí. V tomto případě slova opravdu málokdy stačí a klade se důraz na činy, tedy na naši předešlou praxi a co jsme se zde naučili, co můžeme uplatnit u této nové firmy. Jak tedy výběrová komise postupuje? Z daných 30ti uchazečů vyberou např. 3-5 nejlepších, které si personalisti pozvou na osobní pohovor. Nejzajímavější kandidáti jsou pro firmu ti, kteří mají praxi v daném oboru, popř. potřebnou jazykovou vybavenost, vzdělání. Ruku na srdce, kdybyste byli majitelé firmy, postupovali byste jinak? U těchto 5ti kandidátů během pohovoru zkoumá komise na prvním místě jejich praxi a shodu s tím, co potřebuje daná firma. Pokud má potom některý z kandidátů zajímavé vzdělání, kurzy či znalosti cizího jazyka, bude pro výběrovou komisi zajímavější než ostatní a firma jistě sáhne po něm. Někdy se jazyková vybavenost dostává na první příčku žádaných kompetencí před praxí. To jsou ale spíše výjimky. Hledají se například kandidáti se středním vzděláním (jakýmkoli) s dobrou znalostí daného cizího jazyka. Cizí jazyk se nenaučíte během pár týdnů, ani měsíců, bohužel ani během pár let. Lidé, kteří opravdu dobře ovládají cizí jazyk ho studovali roky či desetiletí či žili v cizině, studovali zahraniční školy aj. Nemají to zadarmo. Sliby kandidátů na výběrových řízeních, že se cizí jazyk rychle doučí jsou bohužel nereálné a nesplnitelné. Toto každý personalista ví, proto ho vaše sliby o tom, jak se v krátkém čase rapidně zlepšíte, bohužel neobměkčí. Pokud firma potřebuje jazykově vybavené kandidáty, není to tím, že chce mít za zaměstnance samé supermany, kteří ovládají a umí všechno, ale na daných pozicích je využívání cizího jazyka dennodenním chlebem – telefonáty, osobní schůzky, mailová komunikace třeba s dalšími zahraničními kolegy / zákazníky / dodavateli aj.

Vzdělání už nemá takovou váhu jako dříve. Je dobré ho mít, ale praxe bude mít vždy větší váhu. Škola a praxe = dvě naprosto odlišné věci. V žádné škole vás zmíněnou administrativu a další obory nenaučí. To vás naučí pouze praxe. A praxi je potřeba získat.

Co tedy dělat?

Začněte od píky. Mnoho firem v dnešní době nabízí možnosti dalšího postupu. Můžete začít pracovat jako dělník ve výrobě, pokud budete šikovní a budete se zajímat, budete aktivní a budete firmě vycházet vstříc a nejenom hudrovat, tak si vás  jistě všimnou a budete mít možnost dalšího rozvoje. Postupně. Pozici po pozici. Nemůžete čekat, že vám z pozice dělníka nabídnou například práci účetní. Některé firmy však kariérní postup neumožňují nebo je velmi obtížně dosažitelný. Když budete vědět, že máte schopnosti na jinou práci, udělali jste pro to maximum a postup je v nedohlednu, tak máte také vždy možnost odejít jinam, kde budete cítit, že takové možnosti jsou. Pokud už jste vyzkoušeli vše a pořád se vám nedaří, tak na to zřejmě musíte jinak. Udělejte si rekvalifikační kurz, dodělejte si při práci vzdělání, studujte cizí jazyky. Pomáhejte i bez nároku na odměnu v neziskových organizacích, kde můžete získat kýženou praxi. Zadejte si jasný cíl a běžte si za ním. Nejčastější problém je v tomto případě pasivita. Vždy je tu také možnost si jít úplně vlastní cestou, založit si živnost, zkusit podnikat, prodávat, obchodovat. Opravdu nemusíte strávit většinu svého pracovního života ve výrobě.. záleží jenom na vás..

Můj příběh – aneb jak jsem k praxi přišla

Inspirací vám může být můj příběh. Studovala jsem vysokou školu bez finanční podpory rodičů, protože bohužel na mé studium nebyly peníze. Na brigádách při střední škole jsem si vydělala na to, abych vůbec mohla jet na příjímací řízení na vysokou. Po odchodu z domu jsem si kompletně vydělávala na všechno sama. Bylo to po této stránce hodně těžké období, ale zvládla jsem to a věřím, že díky tomu jsem teď tam, kde jsem a umím to, co umím. Prošla jsem si mnoha výrobními firmami, supermarkety, dělala ty nejobyčejnější práce, naučila se mnoho věcí, různých profesí napříč obory. Nebylo to jednoduché, ale rozhodně mě to obohatilo a každá zkušenost byla dobrá pro tu další a ta zase pro tu další. Nechtěli mě tenkrát nikde zaměstnat, byla jsem student denního studia. Já potřebovala nějakou jistotu a oni chtěli člověka na stálo, s praxí. Neměla jsem co nabídnout, ale nevzdávala jsem to. Až po prvních letech se mi podařilo získat lepší brigádu ve videopůjčovně, rok na to potom v internetovém obchodě, kde jsem dělala jednoduchou administrativu, potom jsem brigádně začala pracovat pro personální agenturu. K získání této zajímavé brigády mě moc pomohla předchozí praxe v internetovém obchodě. Měli malou jistotu, že něco málo z administrativy umím. Nejdřív jsem tam začínala jako výpomoc, potom už na stálo. Mezitím se mi podařilo dostudovat vysokou. Poté jsem si splnila sen a odešla do mezinárodní firmy na personální oddělení, kde jsem setrvala téměř 9 let a dále na sobě pracovala, kariérně rostla. Bez mých předchozích zkušeností by mi asi těžko někdo dal tuto šanci. Teď vlastním personální agenturu, řídím mateřské centrum MC Andílek v Okříškách. Nic mi do klína nespadlo. Všechno jsem si to vyšlapala sama. Postupně. Věřte, že všichni máme takové možnosti.. jen chtít..

Studium vysoké školy



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *