O životě na vysočině volná pracovní místa do mailové schránky
personální agentura

Rozhodnutí – jedna z nejtěžších věcí

V poslední době mě kontaktovalo a prosilo o radu několik přátel a známých, kteří váhali, zda zůstat ve firmě, kde pracují dlouhá léta či odejít za novou výzvou. Ve stávající firmě mají svoji dlouholetou pracovní historii, spoustu přátel, spoustu pracovních úspěchů za sebou, ale.. dostali zajímavou nabídku, kolikrát i náhodou, aktivně práci třeba ani nehledali. A teď neví, jak se rozhodnout. Když přemítají plusy a mínusy stávající práce a nové výzvy, tak zjišťují, že ve stávající práci už stagnují, že se k nim vedení nechová tak, jak by si jako dlouholetí a stabilní zaměstnanci zasloužili, že je práce vlastně už tolik nenaplňuje a že by se jim líbilo se naučit zase něčemu novému. Zároveň se bojí této změny a odchodu do nejistoty. Bude nová práce lepší? Splní nová firma sliby, které vám dala? Co když vás propustí ve zkušební době? Budete stačit na tuto novou práci? Zvládnete to? Co když odejdete ze stabilní firmy, kde byste to pořád nějak „překlepali“ a nová práce vás zklame, nevyjde, zkrátka si pohoršíte?

Ano, to všechno se může stát, když se rozhodnete pro odchod. Ale to je to také nejhorší, co se vám může stát. Není to konec života 🙂 Naopak, začátek něčeho nového. Nové kapitoly. I když třeba jiné, než které jste si představovali. Třeba vám nová práce nevyjde a budete se muset hlásit na ÚP. No a co? Tak si chvíli pobydete na ÚP, naberete síly, utříbíte si nově život, myšlenky a budete hledat novou práci. Popřemýšlíte v klidu o tom, co vás ve skutečnosti baví a naplňuje a budete hledat práci v tomto duchu. Věřte, že si práci najdete. V dnešní době je na trhu práce větší nabídka než poptávka. Pokud jste šikovní, máte za sebou nějakou praxi a nebojíte se nových věcí – tak se o sebe vůbec nemusíte bát.

Procházela jsem podobným obdobím před pár měsíci. Ve firmě jsem byla spoustu let, svoji práci jsem dobře znala a ikdyž se stálo dělo něco nového a bylo co se učit, tak jsem nějak cítila, že to prostě není prostě ono. Vnitřně jsem se necítila moc dobře a rozhodovala se, zda odejdu ze stabilní firmy a půjdu za svými (třeba i bláhovými) sny. Bylo to velmi těžké období, proto chápu každého, kdo si tímto prochází. Není to jednoduché. Ptáte se svého nejbližšího okolí a každý vám radí něco jiného. Nejčastěji vám radí, abyste nebláznili a zůstali na stávajícím místě. Buďte přeci rádi, že máte stabilní práci! Kdo to může říct v dnešní době! Jenže vy chodíte do práce neradi a začíná to ovlivňovat i váš soukromý život, protože se cítíte nevyužítí, nepotřební a tak jste protivní, nějak bez elánu, cítíte se prostě zmateně a nanic a nevíte, co s tím. U mě se do toho přidaly ještě zdravotní problémy a to pro mě bylo už jasným varováním, že je něco špatně a že je potřeba tento stav co nejdříve změnit. Poslechla jsem tedy své srdce a utlumila rozum, který přicházel s nejrůznějšími obavami, o co všechno příjdu a co vše hrozného se může stát..

Když nakonec poslechnete svůj vnitřní hlásek a výpoveď dáte, příjde strašná úleva a objeví ztracená radost a elán. Najednou se začnete těšit na nové začátky, plánovat nové věci, je to naprosto skvělé a osvobozující! Tyto pocity prožívali také moji známí, kteří se nakonec rozhodli také pro odchod. Já osobně svoje rozhodnutí odejít od stabilního zaměstnavatele beru jako jedno ze svých nejlepších životních rozhodnutí.

Rozhodnutí musíte udělat sami – to za vás nikdo neudělá

Nechtějte, aby za vás toto rozhodnutí udělali ostatní. Všem, kdo mě kontaktoval v této nelehké rozhodovací době jsem pouze radila, aby poslechli hlas svého srdce a vnitřní pocity, které u nové nabídky práce mají. Povídali mi, jak se cítili skvěle, když byli na pohovoru v nové společnosti, jak o ně projevovali zájem, jak se najednou po letech cítili znovu potřební a žádaní. Pokud zůstáváte dlouhá léta v jedné společnosti, tak se vám postupně snižuje sebevědomí a přestáváte věřit, že byste třeba také dokázali dělat něco jiného a že by o vás třeba někde jinde stáli. Dost často ve vás tyto pocity buduje samotná firma či vedení. Nedokážete si třeba ani představit, že byste se mohli postavit na vlastní nohy a začít třeba podnikat. Neblázněte! Jste lidé s dlouholetou praxí, tak se to nebojte prodat! Využijte své znalosti a nepromarňujte nejlepší léta vašeho života. V sousední firmě by za vás třeba personalistům utrhali ruce! Někdy si stačí projít jen tak zkusmo pár výběrových řízení, abyste si jen tak ověřili, jak si stojíte na trhu práce a jaké máte možnosti. Bude to pro vás určitě dobrá zkušenost, když už nic jiného a nikdo ve firmě se to nemusí dozvědět. A  když se to náhodou ve firmě dozví, tak se také nic neděje, můžete to použít jako argument pro zvýšení platu, pravomocí, kariérního růstu atd.

Víte, co je náš největší nepřítel? Náš vlastní strach. Překonat svoje vlastní strachy a jít za svými sny – to jsou největší životní pokroky, které v životě můžete udělat a na co jednou budete hrdí. Nedávno jsem četla článek o lidech, kteří vědí, že přichází jejich smrt. Ptali se jich, jestli něčeho litují. Říkali, že litují jen jedné věci, a to, že neměli odvahu udělat to či ono. Že kdyby měli možnost prožít svůj život jinak, tak by se nebáli, ale prostě kolikrát šli do rizika a věci změnili, i když se jim to tenkrát zdálo nemožné. S odstupem času už ví, že to možné bylo, že se toho jen báli. Zbytečně. Nejhorší je strach z toho, co má přijít a vlastně to třeba ani nikdy nepříjde. Není to pak absurdní? Pochopte, že v konečném důsledku nemůžete změnou nic ztratit. Naopak, jenom získáte – zkušenosti, nové přátele, naučíte se novým věcem atd atd. Jsme tady na tom světe krátce, tak zkoušejme, učme se, riskujme – zkrátka žijme naplno a ne plni svých obav! Představuji si nebeskou bránu, jak tam příjde člověk a sv. Petr se ho zeptá, co v životě dokázal, na co je hrdý a tento člověk řekne, že pracoval 40 let pro jednu firmu, že ji věrně sloužil. Sv. Petr odpoví: „No a co jako?“



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *