O životě na vysočině volná pracovní místa do mailové schránky
personální agentura

Specialista či brouk pytlík?

Poslední pracovní pohovory či rozhovory s podnikavými dušemi měly jedno společné téma – (ne)specializaci.

U lidí zaměstnaných, kteří hledají novou pracovní vývu, často narážím na to, že jsou až příliš specializovaní na jeden produkt, pozici, firmu, nazvěme je specialisty. Takovým lidem je těžké nabídnout jinou zajímavou práci, kde by využili své dosavadní zkušenosti a ideálně si i platově polepšili. Specialistům se totiž často stává to, že se své odbornosti tak přejí, že žádají totální změnu. Změnu oboru, ve kterém pracují, změnu produktu, pozice, chtějí začít dělat něco úplně jiného. Ale za stejné či lepší peníze. Jenže to je dost často neřešitelná situace. V nové firmě, novém oboru už za specialisty nebudou a tak platově musí jít rapidně dolů a začínat znovu tzv. od píky a ani tak to při hledání nové práce nemají jednoduché. Zaměstnavatelé totiž povětšinou přemýšlí takhle: „Pracoval jste jako nákupčí? Ok, tak pojďte dělat nákupčího k nám. Pracoval jste jako nákupčí a chcete dělat produktového specialisty? No to nevím, je to jiná práce.. musel byste se spoustu věcí učit. Byl byste pro nás junior. Už máme vhodnější a zkušenější kandidáty..“

Před pár dny jsme byli na schůzce u nového klienta. Menší inženýrská svobodná společnost. Hledají konstruktéry, vývojáře, organizačně schopné lidi. Na otázku, zda by měli zájem o specialisty vývojáře z korporátů byla odpověď jasné NE. „Ti lidi nic neumí, už jsme to několikrát zkusili a vždy to dopadlo špatně. Tito lidé jsou nám k ničemu, nejsou samostatní, pořád je musí člověk vodit za ručičku a vše ostatní je učit. To je fakt náročné.“ zněl zhruba dovětek.

Asi před týdnem jsem vedla rozhovor pro podnikavé duše s Pavlem Minářem,  specialistou na G Suite a Cloud. Zaujal mě na školení jako lektor G Suite, tak jsem ho pozvala na rozhovor o jeho podnikání a natočili jsme spolu tutoriál o funkčních IT nástrojích. Pavel Minář v rozhovoru radí všem začínajícím podnikatelům, jak je důležité se specializovat. Že pokud se specializujete na jednu věc, kterou děláte pořádně, zákazníci Vám utrhají ruce. Trh že si žádá specialisty. Jste důvěryhodní, že svoji práci fakt rozumíte a děláte jí dobře.

Pavel Minář pro podnikavé duše

Pak tu máme tzv. brouky pytlíky, práce všeho druhu. Dělají různorodé činnosti, mají často různorodé zájmy a někdy též sklouznou do extrému všechno vím, všechno znám a všude jsem byl/a. Takových kandidátů jsme měli na pracovním pohovoru už také početně. Vyznačují se tím, že často přebíhají z jedné práce či činnosti do druhé a u ničeho dlouho nevydrží. Když se pak chceme dopátrat toho, co je vlastně baví, ani sami neví, protože toho můžou přeci dělat tolik.. Pokud se budeme bavit o tomto extrémním případu brouků pytlíků, tak těm se opět hledá práce velmi složitě. Pro větší firmy jsou neuchopitelní. Zaměstnavatelé říkají: „Vždyť ten člověk vlastně nic neumí. Nevěříme mu, že ho ta či ona činnost bude dlouhodobě bavit. Za chvíli by nám odešel. Děkujeme, ale máme vhodnější kandidáty.“

Na začátku podzimu jsem vedla rozhovor pro podnikavé duše se Zuzkou Zdeňkovou, která se živí tím, že dělá hned několik profesí zároveň. Pracuje na část úvazku na projektech, dále hodnotí grantové projekty pro neziskovky, školí, renovuje starý nábytek a to je jen špetka věcí z jejího repertoáru, na kterém jsem si teď vzpomněla. Baví ji ta různorodost, zároveň si je vědoma, že tento systém práce má své omezení. Může zde kolísat jistota stabilního příjmu, každé činnosti se může věnovat jen určitý čas,  musí rychle přepínat z různých činností a projektů na jiné. Na druhou stranu se vždy může rozhodnout, že této činnosti se už věnovat nebude a této další činnosti se chce věnovat zase hlouběji. Nepřestává mít širší přehled nad trhem a může vlastně kdykoli částečně změnit svoji profesi, když ji určitý model nebude vyhovovat. Nuda u tohoto modelu rozhodně nebývá.

Zuzka Zdeňková jako podnikavá duše

A teď co je správně? Navenek asi vypadá opravdu lépe, když jsme specialisti a naše pozornost není příliš roztříštěna, ale ne každý může být v tomto modelu šťastný a spokojený a leckdo by se v tomto modelu ukousal nudou. Osobně si myslím, že každý jsme unikát a každému vyhovuje něco jiného a každý se také hodíme do jiného typu podnikání a a k jinému zaměstnavateli. Specialisti se budou povětšinou trápit v malých společnostech, kde se po nich bude chtít různorodá práce, brouci pytlíci zase často trpí v korporátech, kde mají jasně vymezené kompetence a jediným východiskem z nudy je změna pozice či kariérní růst. Jenže každý nejsme dobrý manažer a změny pozic také nejdou řešit do nekonečna. Naše zkušenost je taková, že většina brouků pytlíků z korporátů časem prostě odejde.

Já se například řadím také spíše mezi brouky pytlíky, i když jsem před začátkem svého podnikání pracovala 9 let pro jednu společnost v podstatě na jedné pozici v oblasti personalistiky. Takže umím býti také specialistou, ale šíleně mě to nudí. Momentálně se moje roztříštěnost vyznačuje tím, vedu personální agenturu se zaměstnanci, do toho řídím a natáčím rozhovory pro podnikavé duše s pomocí dalších kolegů, lektoruju břišní tance, tanečky pro holčičky, provázím skupinku byznysženek, vedu ženské kruhy a rituály, semtam organizuju nějaké akce. Vedla jsem také malou neziskovku se zaměstnanci a hlídáním dětí. Většina činností se mi propojuje, některé naopak vůbec a jsou pro mě spíše relaxem. Řekla bych, že ve všech činnostech jsem víceměně úspěšná, ale není žádná činnost, které bych se chtěla věnovat na 100%. Prostě mě baví ta různorodost. I když je to někdy náročné ukočírovat, když k tomu ještě přičteme péči o rodinu, dítě, rodinný dům a plný barák zvířat. Ale to jsme my brouci pytlíci 🙂

A jak to máte vy? Jste spíše specialisté či brouci pytlíci?



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *