Pokud se ucházíte o nové pracovní místo, nejčastěji se setkáte s výběrovým řízením formou osobního pohovoru. Není to však jediná forma pro výběr vhodných zaměstnanců. Méně často se můžete setkat s tzv. Assessment centrem (AC).
Co to je? Je to skupinová forma výběrového řízení, která se nejčastěji využívá pro výběr odborných, vedoucích či manažerských pozic. Jedná se o celodenní program (někdy i vícedenní), během kterého se klade za cíl zmapovat kandidátovu schopnost/dovednost zvládnout různé aspekty pracovní pozice. Nejčastěji týmová spolupráce, komunikační schopnosti, schopnost delegovat úkoly atd. Celým dnem provází zkušený personalista z firmy či externí specialista přímo na AC. V komisi (pozorovatelé) sedí nejčastěji potencionální přímý nadřízení a další zástupci managementu. Naše bývalá kolegyňka Pavla Pěnčová se AC zúčastnila a ráda se s Vámi podělí o osobní zkušenost:
Na volnou pracovní pozici jsem zareagovala přes pracovní server, velmi rychle si mne pozvali na osobní pohovor a následovalo pozvání na druhé kolo výběrového řízení, tzv. Assessment centrum. Sešlo se nás deset kandidátů, vše řídila sympatická personalistka a do komise zasedla čtveřice vedoucích pracovníků. Po představení zástupců firmy proběhlo rozdělení do dvojic a první úkol. Každý jsme měli o tom druhém zjistit co nejvíce informací pomocí dotazování (neměli jsme sdělovat informace přímo). Členové komise průběžně (tak jako celý zbytek dne) procházeli mezi skupinkami, poslouchali a pozorovali naše reakce. Následovala prezentace informací o kolegovi ze dvojice (přede všemi). První část hodnotím jako zkoumání dovednosti dotazování, systematičnosti, naslouchání a prezentace. V průběhu prezentací se u některých projevila nepřekonatelná stydlivost, totální sebestřednost či laxní přístup. Povahové vlastnosti vyplouvaly na povrch po celý den. Jak říká můj táta, přetvařovat se člověk dokáže jen chvíli.
Po krátké pauze následoval druhý úkol, kdy jsme byli rozděleni do dvou skupin. Každá skupina dostala jiné materiály a úkolem bylo sestavit pořadí věcí, které bychom pořídili s tím, že máme neomezený rozpočet, o který však můžeme kdykoliv přijít. Vypadá to jednoduše? Nebylo! Každý jsme pocházeli z jiného prostředí, s jinými zkušenostmi, znalostmi… všichni byli soupeři a teď jsme se měli domluvit. V této fázi docházelo na první lámání chleba. Kde je ta správná hranice mezi prosazením svého ojedinělého názoru a ústupkem s tolerancí názorů ostatních? Po dopracování úkolu prezentoval vybraný zástupce skupiny všem přítomným výsledek. Ostatní z dané skupiny maximálně dovysvětlovali své důvody k umístění v pořadí důležitosti.
Třetí částí AC byla skupinová diskuze na předem vybrané odborné téma. Bez přípravy, žádná tužka a papír. Takový malý brainstorming o věcech, které nikdo z kandidátů detailně nemohl znát. Tímto skončila skupinová část AC, kterou jsme měli každý za sebe shrnout ve třech bodech: co se nám povedlo, co se nám nepovedlo a označit dvě osoby, které bychom jako personalisté sami vybrali na dané pracovní místo.
Závěrečnou částí celého AC byl osobní pohovor se členy výběrové komise. Úkolem byla simulace obchodního jednání. Za sebe můžu říct, že už jsem byla po celém dnu dost unavená. Pořadí příchodu před komisi nikdo neurčil. Hujeři, z řad kandidátů, se samozřejmě projevili. Vždy jeden člověk byl před komisí a ostatní vyplňovali test z angličtiny (gramatika + text o min. 150ti slovech na zadané téma). Simulace dvou obchodních jednání s členy komise probíhala ve velmi uvolněné atmosféře. Nebazírovali na detailech. Byla to pro mne nejpříjemnější část celého AC. Po odevzdání testu jsem odcházela domů s rozčarovanými pocity. V hlavě jsem si přejížděla celý den a říkala jsem si, koho asi vyberou. Sebestředné jedince jsem vyřadila. Hujery a tichošlápky taky. Dopadlo to dobře, ani ne po dvou hodinách mi volali, že jsem vyhrála JÁ! A tímto skončil můj sladký studentský život…
